#003 Pan J. stále na scéně.. (snad už naposledy!)

30. října 2013 v 13:50 | Ta Nepostradatelná |  Deník sexuálních zážitků

#003 Pan J. stále na scéně.. (snad už naposled!)

Dnes jsme doma až moc brzy jelikož jsem vypustila odpolední semináře.
Jsem docela rozhozená, nebo byla jsem nebo asi ne.. :D nevím, ale tohle
se mi ještě nikdy nestalo a doufám, že už nikdy nestane. Pan J. zase na scéně..



Už včera jsem Vám o něm psala několik delších řádků (to proto abyste byli zasvěceni do
mého života s ním). Po milionech hovorů si konečně dal pokoj, ale v mé hlasové schránce
utkvěla jeho zpráva. Nějak s nechutí jsem si ji vyslechla.
Co jiného jsem mohla čekat.. oznámil jen to, že by si semmnou chtěl promluvit
a že na mě zítra (teda dnes) spolu zajdem na oběd do mé oblíbené restaurace.
Říkám si.. no tak proč ne.. konečně to urovnáme a budu mít klid. Chce si promluvit, takže to přežiju, navíc ve své milované restauraci jsem nebyla už hodně dlouho, takže jsem mu
bez váhání poslala smsku, že nabídku přímám..

No a dneska teda. Ráno jsem měla dost času, vstávala jsem asi na devátou, dala se dohromady,
skočila si na jeden seminář a kolem jedenácté hodiny jsem zase pospíchala na metro
abych stihla oběd s panem J.
Když jsem přišla už seděl u stolu a čekal na mě. Už ode dveří se na mě díval
těma sladkýma hnědýma očima a dělal jako by se nechumelilo a nic se nedělo.
Jakobysme byli nerozluční kamarádi a milenci. Mile jsem se na něj usmála.. no co mi zbývalo, a šla jsem si k němu pomalu sednou. Přivítal mě milým francouzským polibkem na tváře.
Objednali jsme si jídlo.. já teda spíš takový zákusek, ani jsem tolik hlad neměla jak
jsem chtěla už tuhle epizodu mít za sebou a tak jsem si dopřála Créme Brulée :)
Lahoda!

Pan J. mi při jídle začal vysvětlovat jeho situaci, to jak mě potřebuje a že já jeho taky
a další takové uplné nesmyslné hovadiny. Zkrátka a dobře si myslel, že když mě
pozve na jídlo do mé oblíbené restaurace, že si u mě udělá nějaký očko?!
To se trochu přepočítal. Nedokázala bych být s někým kdo je příbuzný
mému nynějšímu příteli!
Při jeho srdce ryvném projevu a vyznání lásky jsem ho stejně moc neposlouchala,
kývala jsem hlavou, jako že chápu, že ho poslouchám, ale můj zrak však spočinul
na mladičkém čísníkovi, točícím se stále kolem baru. Taky na mě po očku pokukoval a
já se jen zářivě usmívala. Že by můj další zajíček?

Po dostatečném okukování a rozvinutí sítí, bylo jasné, že se číšník chytí,
tak jsem věnovala pozornost tomu chudákovi naproti mne, který už nevěděl jak
mě má přemluvit abych byla jeho. To už mě ale došla trpělivost..
Chytla jsem ho za ruku a s úsměvem jsem mu jednoduše řekla, že mezi námi
to vážně nemá budoucnost, že takhle to nejde a že mezi námi opravdu nic nebude.
Bohužel ani to přátelství.
To trochu nerozdýchal a rozkřičel se na mě jak dokážu být chladná a bezcitná
a že jsem mrcha toho nejvyšího stupně. V tu chvíli mi ruply nervy uplně.
Vlepila jsem mu jednu pěkně mlaskavou facku na tvář, sebrala svou tašku, kabátek
a vydala se k baru zaplatit za své nedojedené jídlo.

S účtem a pár drobných nazpět jsem se taky dočkala úsměvu od číšníka,
a nepozorovaně jsem mu zanechala své číslo na baru, odkud si ho snad
vzal. To jsem dál už nezjišťovala. Jako dáma jsem vyšla z restaurace a
chytila prvního nejbližšího taxíka a odjela domu.
Věřím tomu, že pan J. musel být pěkně nakrknutý a že už o něm dlouho neuslyším.
Za to snad od číšníka se mi dostane ta nejlepší péče a obsluha :D

Nechme to osudu ;)

Vaše Nepostradatelná
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Well Well | Web | 31. října 2013 v 10:13 | Reagovat

Tak přeju hodně štěstí s číšníkem :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama